Na první školičce po vánočních prázdninách jsme nelenili. I když byla Česká škola zavřená delší dobu, rychle jsme se dostali do tempa a pustili se do práce.

Ve druhé třídě jsme si zkontrolovali domácí úkoly v pracovních sešitech a čtení z čítanek. Všichni byli dobře připraveni, a tak jsme dál věnovali formou soutěže psaní slov s obtížným pravopisem. Zopakovali jsme si tak psaní i/y a psaní obtížných skupin hlásek.

Ve smíšené třídě jsme začali s opravou slohových prací, které měly děti napsat nebo si připravit přes vánoční prázdniny. Procvičovali jsme vyjmenovaná slova a slova příbuzná, luštili křížovky a hráli si se stavbou slov.

Příští hodinu můžeme všichni směle vkročit do nového pololetí...

Honza

S prvňáčky jsme se nejprve důkladně přivítali - po témeř dvou měsících. Povídali jsme si o tom, kdy byl v ČR, co kdo dostal pod stromeček a tak. 

Po netradičním protažení jsme se pustili do práce. Nejprve jsme se učili nová psací písmenka: j, t, p a T. Připomněli jsme si odlišnosti českého a italského písma - tah, sklon, napojování, diakritiku...). 

Pak na nás čekalo čtení. A dávali jsme si pozor na krátké a dlouhé samohlásky! 

Následovalo slibované háčkování (a čárkování a kroužkování). Zkrátka umisťovali jsme háčky, čárky a kroužky nad správná písmenka. 

Povídání, stejně jako básnička, bylo o ročních obdobích. Přiřazovali jsme k nim i naše narozeniny. 

Na závěr jsme si ještě četli. Nejen slova, ale věřte nevěřte, i celou pohádku ve Slabikáři jsme přečetli! (str. 20, 21). 

Musím děti pochválit - snažily se, uměly, učily se a dávaly pozor. A snad mohu říci, že se i bavily! 

Ať je tomu i příště tak! 

Tentokrat jen za týden na shledanou!

Jana

A tak jsme si užili zimních radovánek. I přesto, že jsme neopustili naši třídu. Nechyběl sníh, hokejový trénink ani krmení ptáčků. Nevěříte?

Školní sobota dětí předškolního věku byla pro tentokrát trochu netypická. Uvítali jsme mezi námi Zuzku, která se přišla na naši školu podívat jako naše budoucí posila. Tak doufáme, že se jí mezi námi líbilo a od 2. lekce druhého pololetí už se začneme vídat pravidelně.

Z důvodu absence paní učitelky Pavly i Piráta se jak mladší, tak i starší předškoláci sešli všichni společně v jedné třídě a aby nás nebylo málo, přidalo se k nám i pár druháků čekajících na svou hodinu. A bylo veselo.

Po společném pozdravení v kruhu byla zahřívací minirozcvička předzvěstí další aktivity. Za pomoci lepící pásky jsme si na podlaze vyznačili dvě dráhy - jedna byla rovná a širší, druhá byla užší a různě lomená. Úkolem bylo za pomoci improvizované hokejky dostat papírový míček (který nám svými šikovnými prstíky umačkali z papíru Matyášek a Nikola) z jednoho konce na druhý tak, aby tento neopustil předepsanou dráhu.

Některé z menších dětí zjistilo, že se cítí i na složitější dráhu a vyzkoušelo si ji. Naopak druháci si chtěli vyzkoušet i dráhu jednodušší a tak jim bylo zadání úkolu ztíženo: dostat míček do cíle jedním švihem bez toho, aby opustilo vyznačené mantinely.

Obojí vyžaduje výbornou koordinaci ruka-oko, odhad, přesnost, kontrolu i strategické myšlení (úměrně věku) a není to nic prvoplánově jednoduchého, jak by se mohlo zdát!

Po hokejovém tréninku jsem si pro děti připravila hádanku. Na veliký list bílého papíru, který jsme připevnili na dveře, jsem černým fixem začala malovat velmi zjednodušený obrázek a už od prvních čar měly děti postupně hádat, co to bude.  Ať už skupinové hádání či pomocné otázky přímo na jednotlivce, toto cvičení má za úkol nejen po výrazně pohybové činnosti zklidnit třídu a nasměrovat koncentraci, ale též "rozpovídat" a využít rozmanitosti skupiny děti s různě bohatým slovníkem (věk 2-8 roků!!) k rozšíření slovní zásoby těch menších.

Nakonec se ukázalo, že se jedná o krmítko pro ptáčky. Napodobováním zobajících ptáčků jsme si vyzkoušeli i "špetku", tolik důležitou pro budoucí správné psaní. A protože jsme zaslechli jakési pípání, vydali jsme se po třídě jej hledat a našli jsme spoustu ptáčků, kteří však potřebovali oživit barvami. A proto si každý vybarvil toho svého svými oblíbenými barvičkami a nakonec jsme všechny ptáčky na krmítko připevnili - někteří chtěli ke zdroji potravy, jiní právě přilétali.

Po svačince čekalo na děti překvapení! Pravý "sibiřský sníh"! Některé děti nám vyprávěly, že si ho užily o zimních prázdninách v Čechách. Bohužel, v Miláně a širokém okolí jsme letos neviděli ani jednu vločku! Děti také odpovídaly na otázku, co všechno patří k zimě. Některá delší a těžší slova jsme si zkoušeli vytleskávat: takové ru-ka-vi-ce jsou mnohem delší než šá-la, ale když si je řekneme takto pěkně po kousíčku, už to přece jen není tak složité, viďte?!

A pak už každý dostal svůj tácek a na něj příděl bílého "sněhu", který se dal pěkně promačkávat, drobit a tvarovat ... třeba do tvaru sněhové koule! A tak si někteří udělali kouli jednu, dvě, tři ... a najednou tu byl malý sněhuláček!

Děti si nakonec odnesly svůj sníh domu, ale není vůbec těžké si vyrobit další! Stačí k tomu půlkilové balení jedlé sody, které vysypeme do misky a pak už jen postupně přidáváme pěnu na holení tak, aby vznikla takováto hmota, která se sice mezi prsty rozpadá, ale zmáčknutím jde i pěkně tvarovat (doma můžete použít i různé formičky na cukroví, takové ty vyklápěcí). Pěna na holení jde nahradit i balsámem na vlasy, ale pozor! Obojí musí být samozřejmě bílé, což není samozřejmost, tak při nákupu tomu věnujte pozornost.

Čas k dispozici bohužel rychle vypršel. A to nám ještě nám zbyla spousta "zimních" aktivit, které si tím pádem necháme na příště. 

To bude už příští týden, 4. února, kdy nám začne druhé pololetí.

A máte se na co těšit, slibuji!

Soňa

V rámci odpolední družiny jsme v České škole Milán přivítali moc milou návštěvu: děti, jejich rodiče a pedagogy navštívili SE honorární konzul dott. Giorgio Franco Aletti s manželkou. Při neformálním a velice milém setkání pan honorární konzul pozdravil děti i dospělé, ocenil a vyzdvihl práci a úspěchy, kterých se podařilo během velmi krátké doby dosáhnout opravdu mnoho. Ujistil všechny přítomné o svém osobním zájmu o českou školu a vědomí její důležitosti pro celou krajanskou komunitu a ujistil zúčastněné o podpoře Honorárního konzulátu, kterou ČŠM měla od svého počátku a i nadále mít bude.

Děti se chtěly s panem honorárním konzulem a jeho manželkou vyfotit na památku a tak se okolo něj vytvořila početná skupina.

“A teď se vyfotím také s vašimi rodiči!” prohlásil pan konzul.

“Nee, nee ..!” volaly děti, kterým se z přítomnosti pana konzula nechtělo.

“Teď se vyfotím s vašimi rodiči a fotit budete vy!”

“Anooo, huráááá!” okamžitě běžely děti. Takže  autory fotek jsou právě ony. :)

Setkání dále pokračovalo v družném hovoru pana honorárního konzula a jeho manželky s dětmi i rodiči a ochutnávkou specialit, které přinesly některé maminky.

Manželé Aletti dostali od rodičů spolu s přáním klidných a krásných Vánoc také velikou vánoční hvězdu jako výraz poděkování za stálou a oceňovanou podporu.

A všichni ti, kdo se na chodu školy podílí, od nich dostali opravdu nečekané a těžké dárky. ;)

Soňa, Pavla, Jana, Honza, Vláďa Pirát i Jana Popelka všem rodičům opravdu srdečně děkují za vskutku veliké dary a přejí všem šťastné a veselé Vánoce!!

Součástí odpolední družiny byla také dílnička ... jak jinak, nemohla chybět. Děti si vyrobily veselého sněhuláka z kolíčku na prádlo!

A zatímco dospělí povídali a povídali, ochutnávali a popíjeli horký svařák, děti vyráběly sněhuláka, ochutnávaly dobroty maminek a popíjeli horký vánoční čaj ... čas nám velice rychle utekl a přišel čas se rozloučit a rozejít se do svých domovů.

Jedna věc ale ještě k Vánocům neodmyslitelně patří a ani v naší škole nemohla chybět!

Zatímco se uklízelo a rodiče i učitelé si mezi sebou vyměňovali přání ke krásných, veselých Vánoc - kdo v domovině, kdo doma v Itálii - děti se ještě podívaly na pár krátkých vánočních pohádek.

Tak tedy šťastné a veselé!!! A po svátcích a po prázdninách zase opět na shledanou!!!

(Soňa)

Budou Vánoce, budou prázdniny!! 

Na dopolední družině se proto opravoval a dodělával Ferrari Pirát (půjde totiž na výstavu!) a pak už se děti pustily - jak jinak než s Pirátem - do výroby lodiček z ořechových skořápek!

A protože pirátská družina není jen tak ledajaká,  daly si hned závody právě vyrobených vánočně pirátských korábů ... a tváře se dmuly a duly! :)

A došlo i na zdobení perníčků ... s pirátskou tématikou!! ... inu, řekněme si to na rovinu: možná budou méně známé a rozšířené, ale pirátské vánoční tradice jsou natuty velice zábavné!!! ;))))))

(Soňa)

Protože Miláno čeká dlouhatánské pětidenní volno, kterého nás katapultuje už velice blízko vánočním svátkům, sešli jsme se s předškoláky na poslední školní sobotě v tomto roce a ta nemohla mít jiné ústřední téma než právě Vánoce!

Co k Vánocům patří a jaké jsou jejich hlavní symboly? To byla otázka, na kterou jsme společně hledali odpověď.

Navázali jsme na minulou lekci, kdy jsme si povídali o zimě a "zvenčí" (přírody a změn v ní) jsme se přenesli "dovnitř", do tepla našich domovů. Zajímalo nás, jak se kdo těší na vánoce a zda a jak se na ně s rodinou připravuje. Tímto jsme se snažili vymezit symboly Vánoc, které jsou společné všem.

Protože se ukázalo, že ve všech rodinách zdobí stromeček, jednu takovou ozdobu jsme si každý vyrobil. Hrála všemi barvami - nastříhané tenké proužky barevných papírů děti lepily na vymezený prostor (kolečko). V některých případech se ne úplně podařilo jej dodržet, ale to na pomoc přišly nůžky. Nakonec jsme nalepili "očko" a ještě jedno kolečko s prostřiženým středem. Do očka jsme provlekli ozdobný provázek a každé z dětí si vybralo smrkovou větvičku, na kterou si ozdobu zavěsilo.

Doma pak si každý může tuto ozdobu pověsit na stromeček, aby jim i o dlouhých vánočních prázdninách připomínala českou školičku.

Po svačince jsme si na pomoc zavolali maminky a tatínky. Hledání vánočních symbolů totiž ještě nekončilo, ale začínalo být čím dál tím víc zajímavější!

Jednou z krásných tradic, která patří ke štědrovečerní tabuli, je určitě tradice lodiček se zapálenou svíčičkou. Takové už jsme od samého počátku měli připravené na stole v rámci vánoční výzdoby naší třídy a teď přišel ten správný moment je spolu s rodiči zapálit. I když se nám některé potopily ještě před svačinkou, podařilo se zapálit úplně všechny a atmosféra po zhasnutí světla byla opravdu kouzelná. A přitom si děti takovéto lodičky snadno vyrobí doma, pověděli jsme si, jak na to.

Světlo a různá světýlka k Vánocům určitě neodmyslitelně patří ... a my si ještě vyzkoušeli ta nejvíce prskající. Ano, prskavky!! Napoprvé držel prskavku tatínek nebo maminka, ale bylo to tak veselé, kouzelné a vzrušující, že jsme si ještě dali bis a to už prskavku opatrně držely i některé děti.

Za zvuků vánočních koled a písniček, které zněly po celou lekci (dokonce jsme díky naší tanečnici Vanesce zjistili, že se na ně dá i krásně tančit!) jsme si nakonec vyzkoušeli jedno malé kouzlo!!! Vánoce jsou magické samy o sobě, jejich kouzlu propadáme, ať jsme malí, nebo velcí. A barvy k nim také patří.

Spojili jsme obojí a věřte: když došlo na věc, nikdo ani nedutal!

Aby si jej děti mohly zkusit i doma, pojmenovali jsme si vše, co k němu potřebujeme: olej, vodu, kapku barvy a jednu tabletku aspirinu.

Do skleničky nalejeme vysokou vrstvu oleje a do něj asi tak na prst vody. Pozorovali jsme s dětmi, co olej s vodou udělá. Ukázalo se, že se olej "posadil" nahoru na vodu. Do toho jsme kápli kapku tekuté temperové barvy (doma si vyzkoušejte i možnost více barev). Pak už stačilo jen vhodit tabletku aspirinu a pozorovat s nosem přilepeným na skleničku, co se děje uvnitř. A děly se věci!! Nevěříte?? Zkuste si to doma taky!!!

Na závěr děti dostaly malý (před)vánoční dárek: soba s přáníčkem a nosem, který se dá i olizovat!! ;)

(Soňa)

barevné kouzlo:

https://www.dropbox.com/s/9q7y8c4q8c34jiq/VID_20161203_113656.mp4?dl=0

https://www.dropbox.com/s/3q4l6kfu641roii/VID_20161203_113802.mp4?dl=0

Na poslední předvánoční školičce se vyprávělo, zpívalo, kreslilo, psalo, vystřihovalo a lepilo. A přitom jsme popíjeli čaj se skořicí.

Ve smíšené třídě jsme si vyprávěli o tom, proč se slaví Vánoce, kdo byli tři mudrci nebo král Herodes. Přitom jsme si vyrobili a napsali vánoční přáníčko a nakonec si i zazpívali. Už víte, která je ta nejznámější vánoční písnička? No přece "Vánoce, Vánoce přicházejí..."

U druháků jsme se raději pustili do práce hned na začátku hodiny, abychom vše stihli. Také jsme vyráběli a psali vánoční přání pro rodiny a stihli jsme to všichni o fous. Vystříhnout, nalepit, napsat a nakreslit, práce bylo jak na kostele, ale výsledek stojí rozhodně za to! 

Všem dětem přeju s předstihem zasloužené vánoční prázdniny!

(Honza)

Jaká byla poslední letošní hodina prvňáčků? 

Úkoly - procvičování malých psacích písmen l, m, a, o a s - byly vypracovány opravdu vzorně. 

Při protahování jsme si jako stavěli sněhuláka a dokonce se koulovali.

Na tabuli a v Živé abecedě /str. 26 a 27/ jsme se učili písmenka p a t a určovali jejich polohu ve slovech. 

Doopravdy jsme dnes také četli /ŽA str. 28/: slabiky. A psali ze známých písmen slova na tabuli. Všichni si zkusili navazovat písmenka jedním tahem, jak to má být. Schválně, maminky, podívejte se také do 2. písanky na stranu 13 nahoru, to vás jistě potěší! 

Povídali jsme o ročních obdobích, zvláště pak o zimě. O ní byla i zbrusu nová básnička. 

Poslední část hodiny jsme vyráběli vánoční přání a vlastnoručně psali Veselé Vánoce! 

Tak tedy, pohádkové Vánoce vám všem!

(Jana)

Na poslední letošní školičce byla krásná vánoční atmosféra. Povídali jsme si o tom co se všechno o vánocích dělá, doma v kuchyni i venku na sněhu. Poslechli jsme si vánoční koledy. Cinkaly nám zvonečky, které jsme si vytvořili z ruličky toaletního papíru. Polepili jsme ji krepovaným papírem, dole nastříhali, provlékli rolničku dovnitř a pak už jsme jen zvoneček zdobili třpytivými barvami a dekoracemi. 

Dětem se moc líbila hra na ledovou bránu (dlouhý bílý šátek který drží vysoko dva kamarádi a ostatní ji musí podbíhat) a dětem se tak líbilo když na ně ledová brána padala, že nakonec se místo podbíhání pod ní zdržovaly, aby už už na ně spadla.

Nejmenší kuřátka také budila ježka ze zimního spánku: Tiše tiše ježek spí, kdo ho vzbudí toho sní. To pak byla panečku honička.

Nakonec jsme se podívali společně na pohádku Josefa Lady: Vašíkova cesta do Betléma, ze sbírky Bubáci a Hastrmani.

(Pavla)

Na hodině starších předškoláků se ale děly věci!
Hlavním tématem bylo počasí.
Nejdřív jsme se z básničky dozvěděli, proč i mraky mají boule a pěkně jsme si rozcvičili a uvolnili ramenní a loketní kloub a zápěstí, tolik důležité pro přípravu na budoucí bezproblémové psaní. Pak jsme si jeden takový mrak nakreslili a povídali jsme si o tom, jaký takový mrak může být - šedivý uplakaný, černý nazlobený nebo nadýchaný bílý?
Ten poslední se dětem líbil nejvíce a proto jsme si ho vyrobili. Do obrázku jsme lepidlem lepili kousky vaty, kterou děti cupovaly na drobno.
A pak to začalo! Co se z takového nadýchaného bílého obláčku snáší dolů na zem? Přece sněhové vločky!! Naše třída se za krátkou chvíli proměnila v závěje!
Každý dostal roličku toaletního papíru a za zpěvu písničky "Padá sníh, padá sníh, pojedeme na saních ..." trhal a trhal a trhal! Pusinky foukaly ostošest a takovýto  logopedický trénink dětská mluvidla jen uvítají! Vzduchem poletovali a snášeli se na hlavu kamarádů hotoví "sedláci". Júúú, to byla zábava!!! Sněhu si v Miláně zrovna moc neužijeme a tenhle malý zázrak rozdováděl děti tak, že úplně zapomněly, že jsme ve třídě a ne horách a vyhazovaly "sníh" do výšky a válely se v něm a jásaly a výskaly a úžasným klokotavým hrdelním smíchem v mžiku naplnily celou třídu!
Abychom se podělili o tento zázrak, pozvali jsme k nám i druháky z dopolední družiny a protože sdílená radost je mnohonásobně větší, třída burácela veselým dováděním až do svačinky.
Po svačině jsme si ještě vyzkoušeli nácvik základní koordinace ruka-oko, která nezbytnou podmínkou pro úspěšné zvládnutí psaní a čtení, míření na cíl, odhad vzdálenosti ... opss! vlastně  pořádnou koulovačku! Tentokrát nám sněhové koule nahradily malé měkké míčky.
A pak už - tak jako ostatně i v přírodě - sníh musel ustoupit sluníčku. I o tom jsme si několikrát zarecitovali básničku. A děti po troše další grafomotoriky, ke které sluníčko přímo vybízí, dostaly za úkol domalovat list papíru tak, aby v něm sluníčko hrálo svou roli. A tak někdo maloval moře, někdo sebe, tatínka, maminku a brášku, jak si společně hrají na zelené trávě v parku, někdo usměvavou princeznu ...
Prostě a jednoduše: my si hrajeme (a hrou se učíme) za každého počasí! A tentokrát to platilo doslova a do písmene!

(Soňa)

Dopolední družina čekajících druháků byla ve znamení kreativního tvoření. Ve škole se nám sešla spousta recyklovaného materiálu: krabice a krabičky různých velikostí i tvarů, kartónové trubky i trubičky, plastikové lahve, víčka, papíry ... Děti si vybíraly podle vlastní představy, zkoušely kombinovat a domluvit se mezi sebou a tak do robotí rodiny nakonec přibyl i urostlý Ferrari Pirát. Rozdělaná je ještě maketa "města", na tu si ale budeme muset počkat do příště.
Při odpolední družině to ve škole nádherně zavonělo pomeranči, hřebíčkem a badyánem! Děti se rozdělily do dvou skupin. Zatímco u jednoho stolu se zdobily právě pomeranče, u druhého se z donesených zavařovacích sklenic stávaly nádherné svícínky, které hráli jemnými barvami písku, skleněných kamínků, stužek a metalických chlupatých drátků.
Poté, co se všichni u obou aktivit vystřídali, naplnili jsme částečně svícínky sněhově bílým cukrem, do kterého jsme posadili čajovou svíčku. Abychom svícínky vyzkoušeli, zapálili jsme všechny svíčky. Po zhasnutí světla se v provoněné a novými svícínky blikající místnosti vytvořila úžasná, skorovánoční atmosféra a všichni přítomní - děti i dospělí - instinktivně kolektivně zanotovali "Vánoce, Vánoce přicházejí .."

Že by tomu tak doopravdy bylo? Inu: příští neděli nás čeká Mikulášská besídka a další školní sobota nám už otevře dveře do Adventu.

(Soňa)

Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr. Co je to?
Ano sníh! O něm byla sobotní školička nejmenších kuřátek.
Každý si natrhal na malé kousíčky bílý papír a hráli jsme si s ním. A tak nám chvíli ve třídě chumelilo, foukal vichr a také jsme se s papírovými koulemi koulovali. Určitě by byly lepší ty pravé sněhové, ale i tak to byla legrace. A třeba se nám na Vánoce poštěstí a nasněží. Zvlášť dětem co pojedou trávit Vánoce do Čech k babičce a k dědečkovi.
Při té naší chumelenici jsme si pěkně zazpívali písničku Padá sníh, padá sníh.
Po svačince si děti vytvořily sněhuláka z vatových tampónků, barevného papíru a ještě mu nadělily sníh z natrhaného papíru a vaty.
Animovaná pohádka byla tentokrát od Oldřicha Sirovátky, jak jinak než O sněhulákovi.

(Pavla)

Co bylo na sobotní hodině u prvňáčků?

Nejprve jsme kontrolovali úkoly - dětem u rodičům patří pochvala! Psací písmo, to chce výdrž a trpělivost :-) A hledání písmenek v textu? Děti to zvládly na jedničku!

Společně jsme pak vypracovali celou jednu stránku písanky.
V Živé abecedě jsme se učili písmenka l, m a s a hledali je ukrytá ve slovech.

Zkoušeli jsme si povídat o ročních obdobích, o tom, co se v přírodě děje, co se slaví za svátky...

Na tabuli jsme si vyzkoušeli napsat nová psací písmenka: l, m, s, a a o. A šlo to!

Stihli jsme také rybařit - lovili jsme z rybníčku písmena a skládali z nich první slova!

Zvládli jsme toho hodně a už se těšíme na další společné školní dopoledne!

(Jana)

Hodina druhé třídy začíná po naší "školní družině", kde je vždy spousta legrace, zábavy i poučení, takže nám dosud trvá nějakou dobu, než se na začátku hodiny zklidníme a začneme se soustředit na český jazyk. Tentokrát jsme zkusili zklidňovací tlakové a dechové cviky. Zpočátku se nám moc nedařili, až u "Dalajlàmy" jsme se konečně zapojili všichni. Doufejme, že se budeme stále zlepšovat a nebudeme ztrácet cenný čas.
První část hodiny jsme se věnovali četbě z čítanek a otázkám pod texty. Zopakovali jsme si látku z minulé hodiny (#psaní i/y po měkkých a tvrdých souhláskách), napsali si pár slov jako diktát a společně si ho zkontrolovali a opravili. Vysvětlili jsme si novou látku "skupiny dě, tě, ně" a zahráli si hru na slova, která tyto skupiny hlásek obsahují, na začátku, uprostřed nebo na konci. Na závěr jsme si zapsali domácí úkoly a ještě jednou zopakovali novou i starší látku. Nakonec jsem děti pochválil (a rodiče chci pochválit i touto cestou) za vypracované domácí úkoly. Vím, že některé stojí spoustu potu a trpělivosti, ale věřte mi, stojí to za to!
PS: Kdyby někdo znal nějaké účinné zklidňovací cviky, poraďte nám. Ale ne abychom ve škole usnuli...

(Honza)

Docházka dětí ve druhé a smíšené třídě je od začátku školního roku vzorná, a tak se i tentokrát sešly obě třídy v plném počtu.
První hodinu měli starší žáci a tématem hodiny byly "slovní druhy". Nejprve jsme si četli a vyprávěli příběhy z čítanek, které jsme si připravili číst za domácí úkol. Děti mi udělaly radost, protože bylo slyšet, jaké dělají v plynulém čtení pokroky. Pak už jsme se věnovali nové látce. Napsali jsme si přehled slovních druhů, otázky, kterými se na ně ptáme, a hledali jsme ke každému příklady slov. Vytvářeli jsme věty podle větných schémat a zodpověděli si otázky k nové látce. V poslední části jsme si zapsali nové domácí úkoly a zopakovali si gramatické jevy, které budeme potřebovat při jejich vypracování. (#výslovnost a pravopis znělých a neznělých souhlásek, #stupňování přídavných jmen, #zàkladní větná dvojice, #shoda podnětu s přísudkem v příčestí minulém)
Celkově jsem byl s výkonem dětí velice spokojen, udělali jsme kus práce a hodina nám utekla jako voda.

(Honza)

Na dopolední družině přivítal děti - místo oblíbeného Piráta - pan Sádra. Ani to nemělo vliv na obvyklou úspěšnost dopoledních činností. A navíc jsme ve škole přivítali skvělou pomocnici Olu Votavovou, která s námi strávila celou školní sobotu a pomohla uzlíkovat poslední draky. Vzhledem ke špatnému deštivému počasí se ale bohužel ani tentokrát nepodařilo je vyzkoušet v praxi, při zamýšleném pobíhání po členitém terénu parku Montagnetta.
A tak se dopolední "ciurma" pustila do výroby robotů a robo-panenek. Děti popustily uzdu fantazii a z krabic, krabiček, kelímků, krepáku, ořechových skořápek a všeho možného materiálu, který jim v tu chvíli přišel pod ruku, začaly skupinově sestavovat dvě robotické postavičky. Příště hodlají robotí rodinu rozšířit o další členy, dávejte tedy stranou šikovný materiál!
Odpolední družina byla pro změnu ve znamení voňavého pečení!
Těsto, mozzarella, rajčatové pyré, šunka ... každý malý pekař či pekařka dostali tyto ingredience, aby z nich (za dohledu naší specialistky přes rozpálené trouby a pečení Oly) vykouzlili malé voňavé pizzy! Že jsme si při tom užili spoustu zábavy a že výsledek byl chutný do posledního drobku, o tom se můžete sami přesvědčit v naší fotogalerii. ;)

(Soňa)

S předškoláky jsme celou sobotní lekci zasvětili svatému Martinovi, jehož svátek už je za dveřmi!
Zatímco si děti vybarvovaly obrázek svatého Martina na koni, vyprávěla jsem jim jeho příběh. Děti se dozvěděly i o tom, jak při vjezdu do města voják Martin uviděl spoře oblečeného chudého žebráka a rozdělil se s ním o svůj plášť, který rozsekl mečem na dvě poloviny.
Vysvětlili jsme si také, co to znamená, když se v Čechách řekne, že "svatý Martin přijíždí na bílém koni" a lidové pranostiky:
"Na svatého Martina bývá bílá peřina."
"Na svatého Martina drž se, synku, komína!"
Zbytek hodiny už jsme věnovali symbolům, které jsou se svatomartinskou tradicí spojené.
Zahráli jsme si zjednodušené "dobble", které jsem pro děti speciálně připravila (pokud si jej chcete doma zahrát, najdete ho v příloze). Také jsme si společně zazpívali písničky Já mám koně, vrané koně, Okolo Třeboně a - vzhledem k sobotnímu deštivému počasí a přítomnosti koníčků i v této písničce - také Prší, prší.
Kůň si mezi všemi svatomartinskými symboly všeobecně získal u dětí největší sympatie. Podíl na tom měl určitě i papírový koník na kartónové tyči, kterého si děti velice oblíbily a na kterém si do sytosti zajezdily a zaskákaly. Jednoho koně si samy i vyrobily. Na předkreslený obrys koňské hlavy lepily z nastříhaných krepákových proužků bílou hřívu a domalovávaly detaily. Osahat si mohly i opravdovou podkovu. Shodou okolností jsme zjistili, že toto slovo je pro ně nové a při vyslovování se jim trochu motají písmenka. Dostaly za úkol nacvičit si ho doma s vytleskáváním.
Do otvoru jedné kartónové vyříznuté podkovy se nakonec strefovaly míčkem.

(Soňa)

Druháci si nejprve zopakovali synonyma, antonyma, slova nadřazená, souřadná a podřazená. A šlo jim to opravdu výborně! Zahráli jsme si i pantomimu na povolání - děti předváděly slova podřazená :-)
Četli jsme nahlas v Čítance na straně 68 o ježkovi Čumbrnkovi.
Druhou hodinu jsme věnovali hláskám- jejich dělení na samohlásky /krátké a dlouhé a dvojhlásky/ a souhlásky /tvrdé, měkké a obojetné/. H CH K R D T N budou umět, i kdyby je vzbudili o půlnoci :-)
Psaní i a y v tvrdých a měkkých skupinách jsme procvičili do sešitu.

(Jana)

V sobotu jsme se s prvňáky učili slabiky! A šlo nám to dobře, opravdu: jména, slova, zvířata, věci... Udělali jsme i dvě strany slabik v Živé abecedě  /str. 10 a 11/! Zpívali jsme zbrusu novou písničku o listopadu. A protože už brzy chceme dobře číst, učili jsme se první písmenka: A, E, I, O a U /ŽA str. 12-20/. Četli jsme i věty /Pejsek a kočička./ atp. Na konci hodiny jsme se pokusili o psací e, i, u. Naším velkým tématem byla rodina. Rozšiřovali jsme slovní zásobu: od maminky, přes sestřenice až po dědečky. A tím překvapením byl vlastní genealogický strom!

(Jana)

A máme tu listopad. Na sobotní školičce Kuřátek padalo poslední listí ze stromů.
Zahráli jsme si listovou honičku.
"Já jsem vítr fiu fí, chytám listy do sítí.
Já jsem vítr fiu fí, až je chytím budou mí, fííí"
Postavili jsme si podzimní pyramidu z kostek, každý vybral ten správný podzimní obrázek.
Při tvoření jsme si pěkně procvičili ručičky.
Hezky jsme je obkreslili, na jednu jsme prstíky naťukali prstovou barvou "opadané listí" a bramborovým razítkem natiskli sovičky.
Na druhou ručičku - strom, ten už byl trochu namrzlý, jsme lepili vatu- sníh.
Pohádka pro děti byla Veverčí: o veverčím parku, kde nezbedné veverky hází na kolemjdoucí oříšky, kaštany a žaludy. A kde veverčák Zrzek byl moc líný a nepřipravil si dostatek zásob na zimu. Ale veverčí dědeček mu dal svoje zásoby, které nasbíral navíc a další rok už se Zrzek polepšil.
Nakonec jsme si zazpívali písničky o zvířátkách s našimi oblíbenými rytmickými nástroji.

(Pavla)

Na druhé sobotní školičce byla řeč o podzimu. Co se vlastně děje venku? Je čím dál větší zima, ze stromů padá barevné listí. A co teprve v lese? Rostou houby a zvířátka se chystají na zimu, některá ji celou prospí jako ježek, medvěd nebo hadi. A někteří ptáčci odlétají do teplých krajin.

Zazpívali jsme si písničku ve které ježek Bodlinka nosil dětem hrušku a jablíčko. Každý si potom svého ježka pěkně vybarvil za pomoci tiskátek z brambor a připravil mu z vylisovaného listí pelíšek. Až jsme měli krásný barevný les plný ježků.

Děti si poslechly pohádku o Ježkovi co šel do světa a zažil spoustu dobrodružství.

Také jsme si zazpívali naše oblíbené písničky a děti je všechny doprovodily rytmickými nástroji jako je bubínek, rolničky, triangl nebo rumba koule (maracas).

(Pavla)

Dnešní hodina předškoláků byla ve znamení barev. A experimentování s nimi.
Po krátké zahřívací rozcvičce, sloužící k protáhnutí těla, ale také k odpoutání děti od vnějších vlivů a nabuzení a sjednocení koncentrace a pozornosti, jsme se pustili do experimentování s barvami.
Děti dostaly prázdnou bílou čtvrtku a temperové barvy a byla jim ponechána volnost v tom, jaké barvy použijí a jakým způsobem zaplní plochu. Touto aktivitou jsme začali, aby výkresy, které jsme potřebovali k další činnosti, měly čas uschnout.
Po přestávce a svačince jsme si zkusili vykouzlit duhu! Po ochutnávce pracovního materiálu (které posloužilo k jednoduchému ověření znalosti základních barev - každý řekl, jakou barvu lentilky chce a sám si ji z talířku vzal), jsme barevné lentilky rozsázeli po okraji talíře a pak už jen stačilo kouzelné "čáry máry fuk!" a pořádně zalít známé bonbóny vodou! Ta se začala prakticky okamžitě plnit všemi barvičkami! Pro velký úspěch jsme "duhové kouzlení" ještě jednou opakovali.
Takový chameleon je zvířátko, které mění barvu podle toho, co/koho má vedle sebe.
A zde jsme využili předem připravených výkresů. Každý výkres dal totiž svým jedinečným způsobem život chameleonovi vystřihlému ve středu papíru (s nalepeným pohyblivým očkem). Totéž pak s podzimními listy, které čím víc hrají všemi barvami, tím víc jsou krásné. Děti si odnesly domů svůj výtvor a také obrázek chameleona/listů k vystřižení, aby mohly v barevných experimentech ještě pokračovat.
Potom se třída přeměnila na malé módní studio. Donesené ústřižky látek se zajímavými barvami, vzory či strukturou posloužily k tomu, aby prostřihy v obrázcích s modely a modelkami, či kabelkami a botami, byly pokaždé úplně jiné!

(Soňa)

MATERIÁLY:

Druhá sobotní škola byla u prvňáků plná vyprávění o podzimu, o tom, co se v tomto ročním období dělá, jaké ovoce se sklízí, jaké bývá počasí. Na toto téma jsme si zahráli  i hádankovou pantomimu.
Protáhli a procvičili jsme se (za pomoci trpaslíka :-) ) před uvolňovacími cviky. Z nich nám na papíře vznikl ozdobný rámeček, do něhož děti malovaly něco, co jim připomíná Česko.
Opakovali jsme tiskací písmenka a stavěli z nich dominového hada.
Zkusili jsme základní tvary křivek a čar, z nichž si později odvodíme psací písmenka.
Na závěr hodiny jsme četli pohádku o rychlé mašince Kordulce.

A víte, co je ještě nového? Od příští hodiny budeme mít nové pomocníky na češtinu! Jmenují se písanky, Živá abeceda a Slabikář!

Na shledanou opět za dva týdny!

(Jana)

Co bylo dnes ve škole nového? Dorazila zásilka knih z Čech a tak jsme mohli na zaćátku hodiny rozdat všem dětem, které už chodí do školy, zbrusu (nebo spíš z tisku) nové učebnice. To je vždy velká událost, pro děti i pro učitele!

Ve druhé třídě jsme si četli domácí úkoly z čítanky, vybrali si pracovní sešity ke kontrole a pustili se do nové látky. Antonyma, synonyma a homonyma, dnes už víme, co tato podivná slova znamenají, umíme je určit a vymyslet i příklady. Společně jsme vymýšleli slova s dlouhým ú/ů a psali je na tabuli a společně jsme si i odvodili, proč se jednou píše s čárkou a podruhé s kroužkem. Na závěr jsme si ještě zapsali nové domácí úkoly a zahráli slovní hru.

Ve smíšené třídě děti mezi sebou přivítaly nového spolužáka Šimona, který žije v podhůří nedaleko Vicenzy. Vyprávěli jsme si příběhy, které děti doma četly v posledních dvou týdnech. Moc hezké a zajímavé bylo vyprávění o životě svatého Václava nebo báje o Perseovi a Medúze. Také jsme si vysvětlovali společně význam zastaralých nebo málo používaných vyjmenovaných slov. Hlavním tématem dnešní hodiny ale byla příbuzná slova, odvozování a skládání slov, kořen slova, slovo základové a slovo odvozené, zkrátka základy slovotvorby. Šlo nám to pěkně od ruky, takže po zapsání nových domácích úkolů nám ještě zbyl čas na čtení vybraných ukázek z nových čîtanek. Snad si je děti oblíbí a bude se jim z nich líbit číst...

(Honza)

Sobotní družina rozhodně nebyla žádná "ulejvačka"!

V první dvouhodinovce druháci dodělávali papírové draky, bohužel vítr se s námi moc nekamarádil a tak na jejich praktické vyzkoušení nedošlo.

Odpoledne  se  nejdříve větší děti ze smíšené třídy, jimž přišly na pomoc i Terezka a Maruška, pustily do práce na mezinárodním projektu "Příběh psaný dětmi". Společně vymyslely příběh o záměně kouzelného prstýnku vily Elišky Pampelišky a dokonce namalovaly i krásné obrázky ilustrující celou zápletku. Další ještě domalují doma.

Tyto příběhy, vymyšlené štafetově dětmi z různých zemí jsou uveřejňované na pokračování v časopise Krajánek.

A protože se našim šikovným dětem práce dařila i jsme si při ní užili legraci, děti hravě zvládly  i další příběh o tom, jak a proč se Černoočko naučil čistit zuby.

Nakonec ještě vybyl čas na pořádný zápas a tak si spolu s Pirátem po dlouhém dopoledním sezení a studiu pěkně protáhly těla!

Menší děti si pak kreativně pohrály s podzimními listy a plody, které zbyly po hodině nejmenších.

(S.A.)

Na dnešní školičce byla řeč o rodině, nejen o té naší lidské, ale i o rodinách zvířecích.

Děti si zamňoukaly, zaštěkaly, zamučely, zasyčely i zapípaly.

Vytvořili jsme si každý svoje kuřátko a všechny je nalepili do jedné zahrádky. 

Děti si poslechly pohádku o Aničce které se ztratila ze zahrádky slepička. 

Nechyběly ani písničky o zvířatkách jako: Skákal pes, Kočka leze dírou, Houfem ovečky, to vše za doprovodu xylofonu, píšťalky a bubínků. A nakonec naše oblíbená od Svěráka Krávy krávy, jak si vlastně povídáte.

Pavla

JEDEN ZA VŠECHNY, VŠICHNI ZA JEDNOHO!

První  hodina starších předškoláků by se dala definovat jako „seznamovací“ a „poznávací“.

Jsme teď přece nová třída, nový kolektiv, noví kamarádi!

A proto jsme si po menší rozcvičce pusinek i těla (foukali jsme s větrem o závod a jako stromy se klátili ve větru až  do zlomení) hned na začátku kolektivně vyrobili „strom přátelství“. Děti si měly na hodinu přinést nějaké podzimní listy spadané ze stromů. Zjistili jsme, že ne všichni tak učinili, ale to přece mezi kamarády není žádný problém. Proto jsme se domluvili, že všechny listy dáme na jednu hromadu, k dispozici všem. Tak to přece mezi kamarády funguje.

A pak už jsme jen ručičkami trhali hnědý papír na kusy – vysvětlili jsme si, že takový správný strom musí mít pořádný kmen a spoustu větví, abychom měli listy kam pověsit.

Každý svým vlastním způsobem přispěl k tomu, aby náš strom byl opravdu mohutný a bohatý. Někomu už se dařilo trhat cíleně a kontrolovaně delší a užší větve. Někdo zase s gustem trhal papír na spíš menší  a širší kousky. I na lepení (pozici jednotlivých větví) se děti musely domluvit, aby papír byl využit rovnoměrně a nebylo někde moc a někde málo. A pak si každý vybral pár listů, které se mu nejvíce líbily a nalepil je na strom. Esterka nám donesla i par žaludů – pořádně jsme si je prohlédli a zjistili jsme, že mají krásný klobouček na hlavě a že do dvou se už možná snažila nakouknout veverka ... tak jsme se aspoň dírkou podívali také, jak to v tom žaludu vevnitř asi vypadá. Také jsme si povídali o tom, že to ta veverka nemá v zimězrovna jednoduché – a to je důvod, proč si schovává pár dobrůtek také na horší časy

Jak se nám náš strom přátelství povedl, se podívejte sami. My jsme si to každopádně užili, pěkně jsme si popovídali a opravdu jsme pěkně pracovali jako kolektiv.

Po svačince přišel čas na pohádku.

Nejdříve děti měly z připravených postaviček uhodnout, o jakou pohádku se jedná a pojmenovat jednotlivé aktéry – jednalo se o pohádku o Budulínkovi.  A pak jsme si ji společně zahráli. Každý si vybral nějakou postavu a za vyprávění ji „oživil“. K vlastní mluvené produkci při dramatizaci se ještě musíme dopracovat, ale k písničce, kterou babička s dědečkem lákali z nory liščata, se už většina přidávala.

Pak si děti s postavičkami chvíli samy hrály podle vlastních osobitých  scénářů a zde už došlo i na vlastní pokusy o vyprávění.

Úplně nakonec jsme se snažili hledat podobnosti. Děti dostaly za úkol vybrat si nějakého kamaráda na bázi nějaké společné charakteristily:  VYBERU SI XX, PROTOŽE ...  má na sobě růžovou, má svétlé vlasy, je to kluk, má culík ... JAKO JÁ. Cílem je nastartovat u dětí mechanismus: hledám, co máme společného, co nás spojuje. Samozřejmě nyní, na samém počátku, se charakteristiky omezují  na fyzický vzhled. Ale tuto hru si určitě vyzkoušíme i za pár měsíců, až se budeme znát lépe, abychom mohli jít do trochu větší hloubky.

Úplně nakonec jsme si zkusili aktivitu, která by se dala nazvat „ukážu ti, jak tě vidím já!“.

Jedno z dětí si vždy lehlo na zem a ostatní  kolem něj z nastříhaných pruhů krepového papíru, které mohly snadno trhat do potřebné délky, vyráběly obrys. Vyzvala jsem děti, aby si vyzkoušely nějakou trochu netradiční pozici a nakonec jsem jim pomohla opatrně vstát tak, aby obrys na zemi zůstal neporušen a dotyčný si jej mohl spolu s ostatními prohlédnout. I tato aktivita se dětem velmi líbila a užili jsme si při ní spoustu zábavy.

První lekce utekla hrozně rychle.

Na shledanou příště, tentokrát si  pohrajeme s barvičkami!

Soňa

První hodina prvňáků

Nejdříve ze všeho jsme se vzájemně představili a pověděli pár slov o sobě, o rodině, o sourozencích...
S pomocí obrázku jsme opakovali nebo se přiučovali slovíčkům spojeným se školou a se třídou.
Aby se nám dobře kreslilo a psalo, pořádně jsme se protáhli a rozcvičili si hlavně ruce. Pověděli jsme si o tom, jak správně sedět a držet tužku. A hned si to taky vyzkoušeli!
Kreslili jsme obrázky "jednotažky" podle předlohy!
Řeč byla také o abecedě - všichni dohromady jsme hledali písmenka, která jsou specifická pro češtinu; ta, která v italštině nenajdeme.
Naučili jsme se krátkou básničku o podzimu a namalovali k ní obrázek draka.
Nakonec jsme měli chvilku - uvelebeni na gauči - na krátké čtení z knížky Bílá paní na hlídání.

Za čtrnáct dní na shledanou!

Jana

Přestože letošní první vyučování bylo poprvé v novém prostředí, rodičové i děti z druhé a smíšené třídy se rychle zorientovali a mohlo se začít.
První dvě hodiny českého jazyka měli na rozvrhu děti ze smíšené třídy. Společně jsme se uvítali a pověděli si, kde jsme trávili letošní prázdniny. Pro probuzení a rozcvičení mozečků jsme hráli hru na jména předmětů a činnosti souvisejících s kuchyní a zavzpomínali tak na prázdniny u českých babiček. Po rozcvičce jsme se pustili do hlavního tématu hodiny, kterým byla vyjmenovaná slova. Děti už se v minulosti seznámily s vyjmenovanými slovy přiměřeně svému věku a ročníku, do kterého jsou zapsány ve své kmenové školy, a tak jsme měli na čem stavět. Napsali jsme si krátký diktát a společně si ho opravili. Během opravy chyb jsme si vykládali a vysvětlovali gramatické jevy, kterých se chyby týkaly: slovní druhy, zopakovali jsme si tvrdé, měkké a obojetné souhlásky, vztah mezi písmenem a hláskou, vlastní jména, příčestí minulé, shoda podmětu s přísudkem, kořen slova...
Ani jsme si neuvědomili, jak hodina pokročila a že budeme končit. Děti si zapsaly domácí úkoly přiměřené jejich věku a úkoly jsme si vysvětlili.
Druhé dvě hodiny českého jazyka měli letošní druháci. Přivítali jsme se a po tom, co jsme si krátce vyprávěli o prázdninách, jsme si zahráli jazykové hry na rozcvičení. Přečetli jsme si krátké povídání z čítanky, abychom si ověřili, jestli jsme přes léto nezapomněli číst. Dál jsme se už věnovali hlavním tématům hodiny: písmeno a hláska, slabika, druhy vět (podle postoje mluvčího). Udělali jsme si první zápis do sešitů vonících novotou a procvičovali novou látku. Děti rozdělovaly slova na slabiky a vymýšlely příklady jednotlivých druhů vět. Na závěr hodiny jsme si zapsali a vysvětlili domácí úkoly, aby bylo dětem doma všechno jasné.

Honza.

Davide, a proč je na obrázku ten smutný smajlík?

No protože škola skončí a my musíme domů!

;)

Novinkou letošního školního roku je i existence „družiny“, kterou má na starosti především opravdový pirát! Hned v první dvouhodinovce si bere na starost převážně druháky, čekající na své sourozence, absolvující zatím vyučování.

Tuto sobotu se pustili do výroby papírových draků, které ještě příště dotáhnou do konce.

Zbytek času patřil zejména míčovým hrám.

V druhé polovině školy se družina rozděluje mezi Piráta Vláďu, který si bere „na povel“ starší děti a Soňu s Janou, které se starají o ty menší. První sobotní odpoledne patřilo průzkumu okolí (starší) a pohádce, písničkám a volné kresbě u zbytku družiny.

Výsledkem je kromě vlastní výuky i další, stejně intenzivní „české prostředí“ pro mnoho dětí.

6.října 2016

Řekněte, kdy se  vám  poštěstí vidět v milánském parku vodníka a chytat rybičky v jeho rybníčku? Vyzkoušet si boty slavného kocoura? Pomoci Popelce najít ztracený střevíček či jí zavázat tkaničku?

A lekli byste se, kdyby na vás z roští houkl loupežník a mířil na vás přitom bambitkou?!

Ale v milánském Parco Nord se v neděli  25.9.2016 na slavnostním zahájení nového školního roku naší školy sešly samé šikovné a odvážné děti!  Na trasu Pohádkového lesa se jich vydalo přesně osmačtyřicet  (naprostá většina to zvládla bez maminky a bez tatínka). Děti pozorně sledovaly oranžové fáborky a na osmi stanovištích pak plnily úkoly, které jim zadaly pohádkové postavy. A tak děti třeba utíkaly ... vlastně skákaly v pytli ... před čarodějnicí z perníkové chaloupky nebo se strefovaly jablíčkem do pusy zlé čarodějnice, která jím chtěla otrávit Sněhurku. Dlouhému a Širokému nahradily chybějícího kamaráda Bystrozrakého a se zavázanýma očima hledaly v misce fazolí 3 kulaté oblázky potřebné pro záchranu princezny a  u opravdového piráta, s hákem namísto ruky, si pak vyzkoušely překážkový běh, který musí zvládnout každý šikovný učedník, který by se také jednou  chtěl stát pořádným pirátem. A úplně nakonec si mohly  zamávat pravou pirátskou vlajkou.

Malí i velcí si celý den náramně užili! Úžasný společný piknik z dobrot maminek a veselá soutěž italských tatínků ze znalosti českých slovíček pak jen podtrhly báječnou a družnou atmosféru, která vládla celému odpoledni.

Zájemci o zápis dětí do ČŠM také obdrželi praktické informace o novém školním roce (budou v následujících dnech uveřejněny také na školním webu) a měli možnost vyplnit závaznou přihlášku.

27.09.2016

Vím, že v obou táborech (dobrovolníci podílející se na přípravě a rodiny, které se zúčastní) to už pěkně vře! :D

Ano, přípravy vrcholí a vězte, že je nade vší pochybnost, že slavnostní zahájení školního roku ČŠM si všichni neskutečně užijeme! Dokonce i počasí je zcela na naší straně a místo vypadá opravdu krásně – ostatně posuďte sami z fotek parku, jež dnes ráno pořídil pan učitel Honza. ;)

Dovolte mi, abych zde vyzdvihla hlavně práci dobrovolníků, kteří pro vás celou  akci do nejmenších detailů už nějaký ten den připravují!

(Tomu nejmladšímu je 9let a pro zbytek dnešního dne se vzdává pokojíku ;) :D )

Nejbližší účastník to má přes silnici, největší vzdálenost od místa konání překoná jedna rodina (300km tam a 300 zpátky!!)

Rekord nejspíš padne i v počtu účastníků: zaregistrovaných dětí je 60, dospělých ještě o téměř 2 desítky více!

Prostě a jednoduše: nezapomeňte přibalit nějakou tu dobrotu a pití, naposledy se mrkněte na mapku (a na fotky ... na dvou je vstup do parku z viale Suzzani a cestička, která vede k místu setkání – tím je TEATRINO!), ať nebloudíte (sledujte fáborky) a jste dochvilní. Začínáme v 10hodin a na nikoho nečekáme! ;)

A já už se na vás na všechny opravdu nesmírně těším!! <3

Tak tedy: zítra na viděnou!!

Soňa

24.9.2016

SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ NOVÉHO ŠKOLNÍHO ROKU ČŠM JE UŽ ZA DVEŘMI!!!

Víte, děti, kde můžete v Miláně potkat vodníka, Popelku, piráta nebo třeba Sněhurku? Tyto, ale i další pohádkové postavy, na vás čekají v neděli 25.9.2016 dopoledne v pohádkovém lese a pokud splníte všechny jejich úkoly, s prázdnou určitě neodejdete!

V 10.00 se sejdeme na místě nazývaném Il teatrino v Parku Nord.

Co nás čeká?

Společně slavnostně zahájíme nový školní rok České školy Milán a všem zájemcům představíme naši školu, dostanou informace o tom, jak funguje i o všech novinkách, představí se nový pedagogický sbor.

Poté se všechny přítomné děti připraví na start, kde budou v 5minutových intervalech vypouštěny na trať Pohádkového lesa. Starší děti půjdou samostatně bez rodičů (mohou jít v sourozenecké nebo kamarádské dvojici), ti menší trať absolvují společně s rodičem. Poté, co všichni soutěžící absolvovali trasu a nasbírali všechna razítka, sejdeme se opět pod pergolou, kde na děti bude čekat poslední, hromadný úkol: uhádnout, kde se skrývá poklad a získat jej.

Na všechny, komu zatím pořádně vyhládne, pak bude čekat občerstvení.

Prosíme všechny šikovné maminky, aby podpořily úspěch našeho společného pikniku a pochlubily se svými osvědčenými laskominami, ať už sladkými či slanými. Silní tatínkové jistě nezapomenou na něco málo k pití.

Pokud se rozhodnou, během pikniku rodiče mohou vyplnit závaznou přihlášku na nový školní rok a položit učitelům své dotazy.

12-09-2016

fotky z mé návštěvy v Březové, publikované s laskavým svolením p. ředitele Zimčíka

01/09/2016