PRÁZDNINOVÝ ÚKOL Č.8   VEVERKA ČIPERKA

Óóóó, jak já miluji les!

Vy taky, děti? V lese se ráda procházím, nasávám do nosu všechny ty krásné vůně, sbírám houby, borůvky, maliny a jiné dobroty, pozoruji ptáčky a zvířátka.

Tuhle jsme s Davidem šli na procházku do lesa a najednou HUP!!! Přímo před nás seskočila ze stromu veverka. A vůbec se nebála! Ba co víc! Dívala se na  nás těma svýma kulišáckýma očičkama a prohlížela si nás. Ona nás, chápete to? Jako by si říkala:  „No, tak to se mi podívejme, kdo to k nám zavítal na návštěvu! To jsou mi ale divní dva tvorové, ani pořádný ocas nemají! Jakpak asi skáčou ze stromu na strom?! Stojí tu jak dvě tvrdá Y, ani nepozdraví, to je mi ale vychování! Doufám aspoň, že se v mém lese budou chovat slušně, nebudou tu hulákat nebo dělat jiný rámus, pohazovat odpadky a ani kopat do hub!

Ať si klidně nasbírají, co chtějí, ale neničí to, co by mohlo sloužit jiným. Třeba zrovna mně, když já nebohá ani nevím kam dřív skočit, abych si připravila dostatečné zásoby na zimu!“

A pak, když se asi na nás (kteří jsme tam opravdu stáli a báli se pohnout a i třeba jen nadechnout, abychom ji nevyplašili) dost vynadívala, mrskla tím svým zrzavoučkým ocasem a  najednou  byla fuč!

Hledali jsme ji s Davidem mezi listím i větvemi, ale kde té hbité skákalce už byl konec?

Tak jsme si ji aspoň vyrobili. Zkusíte to taky, děti?

PRÁZDNINOVÝ ÚKOL Č.7  MOTÝLCI

Hřej sluníčko ještě chvíli, zahrajem si na motýly.

Na bělásky, na babočky, než tu místo nich

budou létat bílé vločky, vločky, sníh a sníh.

Nebude to už dlouho trvat a léto se přehoupne do podzimu. Jestlipak víte, jaké změny nás čekají, děti? Zkuste jich vymyslet aspoň pět – to je za každý prstík na ruce jedna.

Každopádně vám pomůže i básnička nahoře. A mě při ní tak napadlo, že bychom si doma s Davidem mohli vyrobit nějakého motýlka, kterého bychom si připnuli na záclonu, nebo zavěsili pod lustr ... a on by tu s námi byl celou zimu. Nakonec jsme si motýlky vyrobili tři a tak se nám to zalíbilo, že určitě ještě nějaký přibude.

A je to i úkol pro vás! Můžete vyzkoušet různé techniky. My jsme si nejdříve našli starou krabičku od čaje (měla by být silná asi jako čtvrtka) a David se pustil do trhání úplně malých kousíčků. To mu pane šlo! Ty potom nalepil do obrysu motýlka – najdete ho v příloze, ale klidně si můžete nějaký namalovat samy! David se opravdu snažil, aby mezi jednotlivými kousky byla právě jen tak škvíra. Když lepidlo uschlo, opatrně jsme z jedné voskovky odstranili její papírový kabátek. David ji položil naležato a opatrně s ní po motýlkovi přejízděl. Tím, že byly krabičkové kousky trochu vyšší, obarvily se právě jen ty a škvíry mezi nimi zůstaly bílé.

A když už jsme měli venku voskovky, napadla nás ještě jedna zajímavá technika. Při té ale veliký, převeliký pozor! Je totiž třeba i horká žehlička a na tu smí sahat jenom dospělý, protože hrozně moc pálí!! Potřebovat budete také obyčejný plastový nožík. U toho se nemusíte bát, že byste se řízly, ale i tak dávejte pozor, ano? Voskovky jsou totiž měkké a tím nožíkem si z nich nastrouháme drobné hoblinky. Strouhejte přímo nad motýlkem a chvílemi ruku posunujte, aby se motýlek zaplnil celý. Nebo aspoň z půlky. Máte totiž dvě možnosti: buď jej před konečným žehlením přeložíte napůl – to pokud jste hoblinkami zaplnily jen polovinu motýla – a v tom případě bude výsledný motýlek barevně perfektně symetrický ( to znamená, že obě jeho půlky budou zcela stejné) anebo přes hoblinky po celém prostoru opatrně položte pečící papír – je speciální, vydrží i velmi vysoké teploty. Horká žehlička (hezky poproste o pomoc maminku nebo tatínka!) totiž udělá zbytek práce  za vás! Voskové hoblinky rozpustí, až udělají pěkné, barevné skvrny. Je zcela na vás jaké barvy a kolik hoblinek použijete. Uvidíte, že každý motýl, kterého vyrobíte, bude úplně jiný!

Tak co, jací motýlci budou trávit zimu u vás? Pochlubte se mi!

Těším se na vaše obrázky!

     Soňa

Cožeeee? Jaké úkoly?? Vždyť jsou přece prázdniny!

A víte, co vám řeknu? Máte pravdu! Dnes žádné úkoly!

Dnes si budeme HRÁT!

Hrajete si rády, děti? No, to je mi ale otázka! Určitě ano. Kdo by si taky nehrál rád.

A hrajete si rády se stíny??

My s Davidem ano. Tak třeba když v létě někam jdeme a jdeme, cesta je dlouhá a neutíká, sluníčko pálí, David už se asi posté ptá, kdy už tam budeme ... no určitě to taky znáte.

Tak si hrajeme hru „šlápni na můj stín!“. David se vždycky snaží na ten můj šlápnout nohou, ale já mu všelijak utíkám – doprava, doleva, hodně dopředu, nebo zase pro změnu prudce zabrzdím ...

Užijeme si při tom spoustu legrace a co je taky fajn – neustálým kličkováním a pobíháním ... než bys řekl švec (a to je hodně rychle, zkuste si to, schválně! ;) ), jsme v cíli, ani nevíme jak!

Se stíny si hrajeme třeba i když už ležíme v Davidové postýlce a místo pohádky si pro jednou v záři lampičky zkoušíme za pomoci rukou vyrobit na zdi siluety. Jeden vyrábí a ten druhý pak vždycky hádá, co by to mělo být. Dokonce jsme si koupili knížku, kde jsou obrázky, jak se mají dát ruce, aby to vypadalo třeba jako pes, zajíc, orel nebo třeba kůň. Ale musím se přiznat, že to, co na obrázku vypadá úplně jednoduše, nám někdy moc nejde. Inu, musíme víc trénovat, tak je to.

Pro vás tu mám ale jinou hru, taky hodně zajímavou a při které si užijete spoustu legrace.

Sedněte si někam ke stolečku ven, kde svítí sluníčko. Na zahradu, na balkon nebo třeba do parku. Ideální je brzo dopoledne nebo po čtvrté hodině. A nezapomeňte si chránit zrak slunečními brýlemi. Na stoleček si položte bílý arch papíru a tak, aby vrhaly stín právě na připravený papír, postavte nějaké věci. Může to být nějaký zajímavý předmět nebo třeba i konstrukce z kostek. Můžete přidávat, ubírat, posunovat, jak se  vám zlíbí! Fantazii se meze nekladou.

No a když se vám nějaký stín hodně líbí, nebo vás nějak inspiruje, tak ho prostě tužkou na papíře obtáhněte.

Můžete jej pak i vybarvit barvičkami, nebo domalovat nějaké detaily – to už je na vás. Uvidíte, co za zajímavé výtvory se na papíře objeví!

Jo a abych nezapomněla: ty nejzajímavější mi vyfoťte a pošlete mi je na ceskaskolamilan@gmail.com , ano?

Budu se těšit!

Všechny vás zdravím a objímám!

Soňa

PRÁZDNINOVÝ ÚKOL Č.5

MALUJTE, MALUJTE, MALUJTE!!!

Malujte, co chcete. Malujte, čím chcete. Nenechte si nikým namluvit, že malovat se má  jen pastelkami, fixami nebo štětcem. Nebo rukou. Už jste, děti, zkusily malovat nohama? Nebo třeba pusou?

Malujte, kde se dá. Ano, jsou věci, na které se malovat NESMÍ. Ale je i spousta věcí, na které se malovat SMÍ, nebo dokonce BY SE MĚLO, protože jsou k malování jako stvořené. A vyzkoušet se má všechno!

A to je můj dnešní, už pátý úkol pro vás.

PRÁZDNINOVÝ ÚKOL Č. 3

Mám ráda všechna roční období, ale dvě - jaro a léto – úplně ze všech nejvíc!  A víte proč? Protože všechno táááák krásně kvete a voní! Jaká škoda, že to tak nemůže být po celý rok, říkám si!

A hned se mi v hlavě zrodil nápad na další prázdninový úkol pro vás, děti!

A tak  jsem neváhala a vytáhla Davida a babičku na malou procházku. Také chodíte rády na procházky, děti? Taková procházka, to je moc prima věc, viďte? Jeden si tak chodí po světě a kouká kolem sebe – těch nových a zajímavých věcí všude okolo!

Naštěstí v létě jsou dny dlouhé – slunce vychází brzy a zapadá pozdě - a proto můžeme být dlouho venku. A pozorovat se dá leccos,  změny jsou patrné každý den.

Na poli nám zraje obilí a den po dni jsou klasy plnější a zlatější. Ale i ovocné stromy procházejí velikými změnami: to jak se připravují, aby právě ty jejich plody byly nejzralejší a nejsladší a nejvymalovanější – některé dřív a některé čekají na podzim. Tak třeba třešně letos byly moc dobré. Jen se to dozvěděli i špačci a chodili nám je krást. Takže už nemáme nic. Jahody na zahradé zase moc chutnaly slimákům. Závodili jsme, kdo ty nejzralejší a nejsladší najde dřív. Ještěže jsou slimáci tak pomalí, viďte? I tak jsme ale všechny jahůdky neuhlídali. Taky nám slimáci dělali díry do salátu, neplechové. Na mrkvičku a brambory zatím ještě čekáme, budou později. Ty jsou schované v zemi, tak doufám, že nám je tam dole taky nikdo neokusuje.

Nejhezčí pozorování je podle mně ale na louce. Roste tam spousta kytiček a já učím Davida jejich jména; tak jako to moje maminka učila mě. Jestlipak také už nějaké znáte? Nechte mě hádat! Kopretinu? Tu zná každý. Zamilovaní jí chudince trhají okvětní lístky a počítají: má mě rád, nemá mě rád ... Hodně podobná je jí sedmikráska. Ale ta je o dost  menší a tak jí lístky nikdo netrhá. Zvonečky taky určitě poznáte. Vždycky si říkám, že na ně možná zvoní broučci, když je na louce nějaký poplach – kdo ví?! A lístky řebříčku používají jako požární žebřík. Ať vám ho maminka ukáže, jestli ho ještě neznáte. Řebříček má také krásné růžovounké květy – jsou tvořené ze stovky malých kytiček. Mohl by to být rovnou pugét pro motýlí nevěstu! A co kontryhel, znáte? Květy má sice takové nevýrazné, žlutozelené. Ale jeho široké listy vypadají jako kalíšky. Ráno se naplní rosou a já, jako malá, věřila, že z nich pijí víly. Chtěla jsem nějakou načapat, ale nikdy se mi to nepodařilo. Tak jsem aspoň zkusila z jejich speciálního kalíšku taky pít. Pampelišky určitě znáte, viďte? Kdo by taky neznal ta malá žlutá kuřátka, která se úplně nakonec promění v bílou kouli jemného chmýří! Foukneš a jsou pryč! Taky nevím o nikom, kdo by aspoň jednou neochutnal šťovík. Brr, ten je ale kyselý! A jitrocel! Ten poznáte? To je důležité. Sice se neochutnává, ale přikládá se na rozbité koleno. Má totiž léčivou moc. Tu prý mají i kopřivy. Ale na ty radějí koukejte jen z dálky, jinak vás spálí, potvůrky! A co bouřka? Ano, i tak se říká jedné kytičce (její pravé jméno je rozrazil). Když prý jí utrhnete, přijde bouřka. Takže netrhat! I když ... v létě asi přijde tak jako tak, že? ;)

Moje nejoblíbenější kytičky jsou slzičky panny Marie. O těch se povídá, že když Marie doprovázela svého syna Krista na křížové cestě, smutně a hořce plakala, protože věděla, že ho doprovází na smrt. A každá její slzička, která dopadla na zem, se proměnila v tento sytě růžový něžný kvítek.

Ó jé! Kytiček, těch já znám! A o každé by se dalo vyprávět. Některé kytičky mají vůbec krásná a poetická i roztodivná jména, viďte? Schválně! Zkuste hádat, co se za jejich jmény skrývá, nechte pracovat svoji fantazii! Tak třeba: pomněnka, mateřídouška, vstavač (ten může být dokonce mužský, trojzubý nebo i vstavač kukačka!), vlčí mák, koniklec, pantoflíček, mochna husí, čekanka, devětsil, měsíček, hadí mléko, kohoutek ...

PRÁZDNINOVÝ ÚKOL Č.2

Léto je v plném proudu. Víte, děti, co na létě miluji? Je toho samozřejmě hodně, ale přiznám se vám, že úplně straaašně moc miluji DOMÁCÍ LIMONÁDY! Jsou výborné, skvěle osvěží v horkých letních dnech, jejich příprava je jednoduchá a skoro nic nestojí - zvlášť pokud vám ovoce, zelenina a bylinky rostou na zahrádce, tak jako mně.  A úplně nejlepší na tom je, že existuje asi milión receptů, protože každý si do ní může dát to, co má nejraději. A tak celé léto vesele zkouším nové recepty a nové kombinace a nové chutě ...

Poslyšte, nemohly byste mi poslat váš oblíbený recept? Jakou osvěžující limonádu si připravujete s maminkou vy a co v ní určitě nesmí chybět?

Vytiskněte si přiložené pracovní listy a z první stránky si vyberte ty ingredience, které máte nejraději. Umíte jejich české názvy? Ty vybrané pečlivě vystřihněte a nalepte dovnitř do limonádové sklenice nebo džbánku. Kdyby vám nějaká speciální oblíbená ingredience chyběla, domalujte ji třeba pastelkou. Nakonec přilepte (třeba kouskem izolepy) brčko.

Pokud už umíte psát, můžete mi recept rovnou napsat na papír.

A abyste neřekly, tak se s vámi na oplátku podělím se svým oblíbeným receptem; můžete ho taky vyzkoušet!

Budu těšit na vaše recepty a slavnostně slibuji, že je všechny letos v létě osobně vyzkouším! Tak jenom doufám, že si někdo nedělá limonádu ... třeba žížalovou ... nebo slimákovou!

Ty mám totiž na zahrádce taky, ale brrrr .. vidět je plavat kraula v limonádě by se mi moc nelíbilo!!! ;)

Soňa

P.S.:  a ještě vám prozradím svůj tajný trik, který s tímto tématem souvisí: když je horko, ale opravdu hrozně velké vedro, kromě limonády si vyrábím i skvělé osvěžující  bonbóny! Na tácek poskládám vedle sebe třeba opláchnuté borůvky a maliny (ale můžete použít i malý kousek jakéhokoliv ovoce,které máte rády) a dám je zamrazit. Pak si občas jeden vytáhnu a pěkně jej cucám, dokud mi v teple pusy opět nerozmrzne. Hmmm, to je dobrůtka!

Podobným způsobem si můžete vyrobit do své limonády i velmi krásné ledové kostky: stačí dát do tvořítka malý kousek ovoce, lístek nějaké bylinky, případně i kvítek (třeba sedmikrásky, ty jsou zdravé!) a zalít je vodou. Je to tak jednoduché, není-liž pravda?

PRÁZDNINOVÝ ÚKOL Č.1

Česká škola v Miláně je už pár dní zavřená. Včera večer jsem seděla v křesle a vzpomínala na vás, děti.

Přemýšlela jsem, KAM AŽ VÁS ZAVÁL PRÁZDNINOVÝ VÍTR..?

Kde teď jste a co zrovna děláte? Jak a s kým si užíváte prázdnin?

A pak se to stalo! Vyčistila jsem si zuby, šla spát a zdál se mi hodně zvláštní sen.  Hledala jsem vás a najednou jsem se ocitla v  jedné místnosti , kde byla veliká spousta barevných balónků. A mě napadlo, že když jich svážu dohromady dostatečný počet, budu se s nimi moci vznést do vzduchu, vysoko, až úúúúplně nahoru do nebe. Nechám se s nimi unášet a budu koukat dolů, jestli někoho z vás, děti,  nezahlédnu. Poletím na horami i nad mořskými plážemi, nad městy a vesničkami, italskými, českými i v ostatních zemích ... pokud mě uvidíte, určitě mávejte a volejte, že jste to vy, ano?!

A víte vy co, děti? Abych vás snadněji našla a nikoho nepřehlédla, dejte mi vědět, kde se teď právě nacházíte,ano? Bude to váš prázdninový úkol číslo 1. Celkem jich bude 10 a když je splníte úplně všechny, tak na vás na konci prázdnin čeká malý dáreček!

Ať vám někdo z dospělých vytiskne tento obrázek.  Jsem na něm já, jak si letím právě nad místem,kde trávíte své prázdniny. Že je zatím bílé? No to mi právě musíte nakreslit vy!

Kdo je u moře, namaluje moře, pláž, piniový háj, své hračky, kamarády, slunečník...

Kdo zůstal ve městě, namaluje domy, ulice nebo třeba park, kam si chodí hrát, bazén, kde dovádí...

Kdo je u babičky a pomáhá jí na zahrádce sbírat sladké jahody, namaluje sebe,babičku, košíček plný jahod...

Kdo chodí do lesa na houby...

To budou poznávací body,podle kterých vás spolehlivě najdu a poznám i z té velké výšky.

A nezapomeňte na oblohu,ale  nemalujte bouřkové mraky! Z hromů mi zaléhají uši a blesků se trochu bojím! ;)

A pokud už umíte psát, budu moc ráda, když mi připíšete pár slov.

Maminka ať splnění úkolu zadokumentuje, vaše dílko vyfotí a pošle mi ho na emailovou adresu ceskaskolamilan@gmail.com .

Už se na vaše vzkazy moc těším!

Soňa    (Česká škola Milán)