OMAGGIO A PRAGA

Lunedì 3 marzo – ore 21

C.R.A.L. DEL COMUNE DI MILANO

Via Bezzecca, 24 – 20135 Milano

La serata sarà un omaggio dei Soci CFM che hanno visitato l’affascinante capitale ceca e che ne propongono alcuni ricordi.

Il 3 marzo 2008 il Circolo Fotografico Milanese, che è fra le associazioni fotografiche più antiche e prestigiose d’Italia, ha organizzato una serata dedicata a Praga, città che molti visitano, rimanendo affascinati dalla sua bellezza particolare. L’Associazione dei Connazionali e degli Amici della Repubblica Ceca è stata invitata a partecipare alla serata. La nostra socia, Jana Kestrankova, ha arricchito il programma con la lettura di un testo poetico di Francesca Guerra.

Durante la serata sono state presentate foto attuali e del passato, stampe, diapositive ed infine una video-proiezione di Praga.

PRAGA

Esistono poche città al mondo tanto cariche di poesia e di mistero quanto Praga… e poche sono quelle ricche di antiche leggende tramandate di secolo in secolo sino ai giorni nostri. Nel corso della sua lunga storia la capitale boema è stata scenario di innumerevoli racconti legati a singolari presenze a misteriosi personaggi viventi o provenienti dall’oltretomba, che l’hanno arricchita della sua ormai tipica straniante magica e a volte criptica atmosfera…. Città aggrottescata d’umori stravaganti, di ombre di strampalati alchimisti, astrologi, rabbini, poeti, templari acefali, di angeli e santi barocchi, arcimboldeschi fantocci, bizzarri marionettisti, di musici ignoti, scapestrati spazzacamini. Praga è vivaio di fantasmi, arena di sortilegi… E’ sufficiente percorrere, la notte, anche solo per un breve tratto, le strette e buie vie del centro, per poter percepire o addirittura scorgere queste presenze, queste anime erranti che, pur essendo ormai passate ad una dimensione ultraterrena, sono state costrette a vagare in questi luoghi deserti, forse condannate ad espiare i propri peccati per potersi guadagnare “quel posto in paradiso”, o per recuperare quel tempo che è stato loro negato in vita. Ogni sera la foschia e l’oscurità si adagiano come un velo su Praga… Ogni sera ombre misteriose si radunano nei suoi viali… e strane leggende vengono messe in scena come grazie ad uno strano sortilegio. Il Tempo, entità assoluta, eterna, motore immobile, come un soffio vitale porta calore a queste anime in pena che vagano senza fine nel silenzio della notte. Con la luce le ombre della sera si nascondono, queste entità scompaiono, anzi, si mimetizzano tra i bassorilievi, le insegne medioevali, le guglie che si stagliano nel vuoto, tra i vecchi portali in legno, i lampioni, tra le statue che, ormai usurate dal tempo, si esibiscono in cima ai palazzi e in mezzo alle piazze. E’ come se di giorno l’alchimia si spegnesse come una candela in attesa del buio per essere riaccesa… Praga è una città in cui eternamente risuona l’eco di un incanto tale che coloro ai quali ha rivelato la propria magia altro non possono fare che amarla….

Francesca Guerra

PRAHA

Na světě je jen málo měst tak opředených poezií a tajemstvím jako je Praha... a jen málo jich je tak bohatých na legendy ústně předávané po staletí až do naší doby. Hlavní město Čech, během své dlouhé historie, bylo jevištěm nesčetných příběhů, které se váží na zvláštní postavy a tajemné osoby, žijící nebo pocházející ze záhrobí. Ty ho obohatily o její typicky zvláštní, magickou, někdy až nevyzpytatelnou atmosféru.

Toto město má své groteskní až podivínské nálady. Pohybují se v něm stíny výstředních alchymistů, astrologů, rabínů, básníků, bezhlavých rytířů, andělů a barokních světců, cirkusových panáků, podivných loutkářů, neznámých muzikantů a krkolomných kominíků.

Praha je líheň strašidel, aréna kouzel... Stačí se projít v noci kousek po úzkých a tmavých ulicích historického centra, abychom pocítili nebo dokonce uviděli tyto bytosti, tyto bloudící duše, které i když přešly již do záhrobní dimenze, musí bloudit po opuštěných místech, možná odsouzeni k odčinění svých hříchů, aby si mohly získat “místo v nebi“ nebo aby dohnaly ten čas, který jim byl odňat zaživa.

Každý večer se snáší nad Prahou jako závoj - opar a temnota...

Každý večer se v jejích ulicích scházejí tajemné stíny... a uvádějí na scénu, jakoby mávnutím kouzelným proutkem, podivné legendy.

Čas, ta absolutní a věčná substance, ten nehybný motor, jako životadárný dech přináší teplo těmto duším bez konce, bloudícím v tichu noci...

Se svítáním se stíny večera schovají, ty bytostito mizí, ba co víc, stávají se reliéfy, středověkými znaky domů, věžičkami, které ční do prázdna, starými dřevěnými portály, lampióny a sochami, na nichž se podepsal čas a ukazují se na vrcholcích domů a uprostřed náměstí.

Je to jakoby se ve dne alchymie sfoukla jako svíčka, která čeká na tmu, aby byla znovu rozvícena... Praha je město, ve kterém zní stále ozvěna kouzla. Těm, kterým svou magii odhalila, nezbývá nic jiného než ji milovat...

Francesca Guerra

.